Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Historie Hasičů

Zpracováno pro časopis Luženský hlasatel

v roce 2001 při příležitosti 115 výročí.


115 let hasičského sboru v Lužné.Na základě dostupných historických materiálů volně zpracovali Karel Hošek, starosta SDH a Miloslav Hegr, místostarosta SDH.


Část první – úvodní Motto:

Přešly dlouhé roky od dob, kdy člověk poprvé ve svém nitru pocítil povinnost poskytnout pomoc svému bližnímu. Obětavost je představa, která samovolně přivádí na mysl význam slova h a s i č.U příležitosti 115. výročí založení dobrovolného hasičského sboru v Lužné předkládáme našim spoluobčanům a veřejnosti tento materiál, v němž chceme všechny seznámit s některými prameny o vzniku spolku, jehož posláním se stala péče a starost o životy, zdraví a bezpečnost svých spoluobčanů. Stopatnáct let existence dobrovolného hasičského sboru, to je několik lidských generací neúnavné a obětavé práce při naplňování ušlechtilé myšlenky vzájemné pomoci druhým, vycházející z povinnosti člověka pomáhat bližnímu při živelných pohromách, kde vlastní síly jednotlivce již nestačí. Přes tyto ušlechtilé myšlenky a cíle vzájemné pomoci druhým, procházelo české hasičstvo celým tímto dlouhým obdobím a ne vždy v přízni a pochopení.Zakladatelé hasičských sborů již dávno nežijí, ale mají ve svých vnucích a pravnucích pokračovatele díla, které před více jak sto lety započali, a na které jsme my nyní právem hrdi. Domníváme se, že i my všichni, občané naší obce, máme být na co hrdi. I zde žijí členové Sboru dobrovolných hasičů, kteří tak jako všichni ostatní přísluníci velké hasičské rodiny pochopili, že člověk není živ jenom sám pro sebe, ale je součástí lidské společnosti, a má také proto závazky ke svým bližním. Hasiči jsou lidé mezi námi, kteří jsou kdykoli připraveni postavit se na ochranu těch, které osud přivedl do nepředvídaného neštěstí, napospas živlům a tragickým haváriím. Při příležitosti oslav vzpomínáme na všechny ty dobrovolné pracovníky v požární ochraně, kteří již nejsou mezi námi, ale jsou pro nás příkladem nositelů ušlechtilé myšlenky o pomoci bližnímu. Vzpomínáme a nikdy nezapomeneme těch členů velké hasičské rodiny, kteří položili životy za osvobození naší země, jakož i na ty, kteří při záchraně svého bližního přišli o to nejcennější - o svůj život. Právě nadcházející výročí je příležitostí pro nás pro všechny uvědomit si tuto záslužnou činnost členů Sboru dobrovolných hasičů v naší obci a spolu s poděkováním vyslovit i přesvědčení, že i nadále můžeme spoléhat na to, že v jistotě a bezpečí budeme i nadále prožívat chvíle rodinné pohody a ničím nerušeného soužití. Oslavami 115. vyročí založení dobrovolného hasičského sboru v obci Lužná obětavá práce současných členů pochopitelně nekončí. Tradice nositelů ušlechtilého cíle vzájemné pomoci druhým, jakož i spontánní nástup do třetího tisíciletí, nás zavazují k ještě intenzivnějšímu zabezpečování řady námětů ke zlepšení naší činnosti, mezi nimiž na prvním místě stojí trvalé zabezpečování akceschopnosti výjezdové jednotky a požární techniky dislokované v naší obci, stejně tak jako práce s mládeží, neboť výchova nástupců je důležitým základem k další úspěšné činnosti. Pokračování v příštím čísle.Karel Hošek, Miloslav Hegr


115 let hasičského sboru v Lužné část druhá – historie


Člověk se setkává s ohněm od prvopočátků svého bytí. Uctíval jej jako božstvo, klaněl se ohni nebes, blesku, slunci. Později se naučil s ohněm pracovat a využívat jeho síly, přičemž tento vývoj pokračuje i v dnešní době. Člověk se naučil oheň ovládat a stará se o to, aby plameny nevybočily z hranic a prostoru, který je jim vymezen. V minulosti, kdy stavebním materiálem bylo hlavně dřevo a krytinou domů došky a později šindel, byl zápas s ohnem velmi těžký. Šíření požáru se zabraňovalo nejčastěji bouráním sousedních domů. Bourání se provádělo sekyrami a později pak za použití háků. Hašení bylo prováděno vodou donášenou ve džberech. Oheň tehdy ničil majetek chudých i bohatších, ale protipožární zajištění bylo nedostatečné, a tak se tehdejší neřízené zásahy zaměřovaly pouze na zamezení šíření ohně. Požáry způsobené zejména lidskou neopatrností, ale i přírodními živly se neomezovaly jen na jeden dům, ale často docházelo k rozšíření na celou obec nebo městskou čtvrť. Další příčinou požárů bylo i tehdy jejich úmyslné založení. K úmyslu docházelo ze závisti, ze msty, k odlákání pozornosti a následnému loupení. Příčinou značných škod byl i zdlouhavý a laický neznalý způsob hašení a naprosto nedostatečná organizace, a přímo živelný a panický způsob vedení hasebního zásahu. V dávných dobách, kdy byla Země řídce obydlena, člověk proti požáru nebojoval. Zničil-li oheň jeho obydlí, vystavěl si nové. Když však lidí na Zemi přibývalo a začala se projevovat sběratelská vášeň lidské povahy a touha člověka po majetku a kráse, začal si člověk budovat nákladnější obydlí, vyplňovat jej nábytkem a jinými uměleckými předměty, a začal přemýšlet o nutných opatřeních, aby o tento majetek nepřicházel. Potřeboval se chránit před loupeří, násilím, požárem. Bylo nutné přijít na to, jak požár včas zjistit, a jak jej také úspěšně zdolávat. Zpočátku se lidé brání proti účinkům ohně jen nahodile a používají v boji proti ohni jen pomůcky denní potřeby, tj. nádob, seker, háků, žebříků apod. S jakousi požární policií se setkáváme až ve středověku. Koncem 15. století se již setkáváme s osobou ponocného a hlásného a k hašení bylo využíváno znalostí členů některých cechů (kominíci, tesaři apod.), a to podle toho, které v daném místě působily. Již od 14. století si vypracovávala jednotlivá města nebo jejich majitelé přísná pravidla, která obsahovala opatření, jak požárům předcházet i jak postupovat v případě vzniku požáru. Tyto řády přikazovaly také majitelům domů, aby svá stavení udržovali v naprostém pořádku a zjištěné závady ihned odstraňovali. Městské řády však převážně řešily jen otázku prevence, ale nikoli organizaci a způsoby hašení vzniklého požáru. Tento nedostatek odstranila teprve Marie Terezie vydáním Řádu k hašení ohně pro města zemská a dědiny markrabství moravského. Později Josef II. vydává nový požární řád, který obsahuje i pokyny a způsoby hašení, vyšetření příčiny požáru, způsoby potrestání viníků, ale i odměňování za hašení a uhrazení vzniklých výdajů. Rozpad feudálního řádu v revolučním roce 1848 otevřel také cestu ve vývoji požární ochrany. Zanikly cechy a hašení ohňů již nebylo možno likvidova jen za všeobecné pomoci obyvatelstva, ale pouze organizovanou činností odborně vycvičených skupin hasičů, kteří byli vyzbrojeni potřebnými prostředky a jednotně řízené určeným velitelem. Dobrovolná požární ochrana, jako snaha po společném boji proti ohni, se v Čechách začíná organizovat v 60. letech 19. století. První pokusy o založení hasičských sborů byly v Chrudimi a ve Slaném. První hasičský sbor byl založen v roce 1864 ve Velvarech. Rychlý rozvoj vytváření hasičských sborů umožnilo vydání spolkového zákona v roce 1867, a to zejména ve městech, kde se spíše zajistily finanční prostředky potřebné na technické vybavení. Jednotlivé sbory se spojovaly později v župy a okresní hasičské jednotky. V roce 1878 se sešli zástupci župních a okresních hasičských jednot a vytvořili Ústřední zemskou hasičskou jednotu království Českého, která pak existovala až do roku 1919. Vznik protektorátu v roce 1939 postihl organizačně také hasičské sbory. Dobrovolní hasiči se ihned po vzniku okupace zapojili do odboje a pod rouškou cvičebních kurzů byla řízena ilegální činnost. V roce 1944 bylo hasičstvo zle postiženo, zatýkání a ztráty postihly i okres Rakovník, o čemž svědčí malý pomníček poblíže budovy Gymnasia v Rakovníku.
(pokračování v příštím čísle Luženského hlasatele.)Karel Hošek, Miloslav Hegr


115 let hasičského sboru v Lužné část třetí – historie


I když spolková činnost v obcích byla v době okupace zakázána, ve většině obcí hasičské spolky přežívaly, svoji činnost rozvíjely skrytě a dokonce se ve většině míst podařilo uchovat i pamětní dokumenty a další spolkový majetek. Již v prvních květnových dnech roku 1945 vydalo vedení českého hasičstva výzvu ke všem složkám k aktivnímu se zapojení do bojů. Této výzvy bylo spontánně uposlechnuto a hasičstvo se zapojilo vydatnou a organizovanou pomocí při stavbě barikád, poskytováním zásob benzínu a poskytnutím všech svých vozidel revoluci. Svými včasnými a obětavými zásahy zachránili příslušníci hasičských sborů mnoho lidských životů a značný majetek.Již v říjnu 1945 byla plně obnovena činnost Svazu československého hasičstva a hasiči se plně zapojili do poválečné obnovy. Ke svazu se hlásila řada nových sborů, zejména v závodecha v pohraničních obcích. V roce 1950 byl vydán zákon o ochraně před požáry a jinými živelnými pohromami a dochází tak k oddělení spolkové činnosti od výkonu hasičské služby. Podle některých publikací se začala v požární ochraně vytvářet dvojkolejnost, která se jako červená nit objevuje v činnosti hasičstva až do dnešní doby. V celém stotřicetiletém vývoji se nenajde období, kterým by dobrovolné hasičstvo procházelo zcela bez nesnází. Jen nesmírná obětavost hasičů dokázala překonat všechny nástrahy vývoje a získávat příznivce i pochopení. Sledujeme-li historii požární ochrany v naší obci, zjišťujeme, že i zde se vždy našli obětaví občané, kteří bez ohledu na své pohodlí nastupovali a nastupují k záchraně životů a majetku svých spoluobčanů. V letošním roce je tomu právě 115 let od vzniku dobrovolného hasičského sboru v obci Lužná. I když některé prameny uvádějí, že hasičský sbor vznikl v roce 1885, nemění to nic na skutečnosti, že jde o obětavou a nezištnou práci řady generací, které si naši spoluobčané vždy vážili a váží si jí i dnes. Bohužel, z doby vzniku dobrovolného hasičského sboru v obci Lužná se nám dochovalo jen velmi málo písemností a pamětníci již nežijí. U kolébky hasičského sboru je nutno vzpomenout jména jako je Josef Kříž, Jan Patera, Antonín Matoušek a další, kteří na sebe vzali odpovědnost při ochraně obydlí spoluobčanů před ničivým živlem. Vzpomínáme na záslužnou práci jejich pokračovatelů, mezi něž patřil Václav Jelínek, Rudolf Braum, Bohumil Pochman, Karel Sajner, František Krob, Josef Šturc, Petr Knobloch, Antonín Hůla, Jan Pochman, František Konopásek a František Vachtl. V historii hasičského sboru v obci mají své přední místo starostové a předsedové spolku, mezi něž patřil Rudolf Braum, Karel Zaspal, Václav Hůla, ale i další řadoví členové sboru. V čele požárního sboru se vystřídali velitelé, mezi něž bezesporu patřil Bohuslav Pochman, Antonín Kříž, Bohuslav Švácha, František Červený, Václav Hůla a Bohuslav Černý. Jména luženských občanů, členů hasičského sboru, se vyskytují i ve vyšších organizačních složkách. Tak např. ve Sborníku Zemské hasičské jednoty v Čechách z roku 1942 najdeme ve vedení OHJ rakovnické jméno Štěpána Růžičky (matrikář), Rudolfa Foldy (dorostový zpravodaj) a Marie Drážníkové (zpravodaj pro ženské otázky). Luženský sbor, podle téhož zdroje, čítal v té době 35 mužů, 1 ženu, 18 členů dorostu a 12 členů žactva. Sbor disponoval s 1 ruční stříkačkou, 1 motorovou stříkačkou a 1 dopravním autem.
(pokračování v příštím čísle) Karel Hošek, Miloslav Hegr